Nemusí být horko
Denostupňová metoda - perspektivní metoda měření spotřeby tepla v bytech

Článek uveřejněný v časopise Českomoravský profit č. 52/97
Ing. Miroslav Los Lomex Blansko

 

Jestliže se má dosáhnout úspor určité energie, je nezbytné energii měřit, znát její aktuální spotřebu a mít možnost efektivní regulace. K měření spotřeby tepla lze využít denostupňovou metodu a pro měření spotřeby vody lze využít moderní bezpohybové indukční průtokoměry. Denostupňová metoda spočívá v měření průměrné teploty bytu, měření venkovní teploty a z rozdílu těchto teplot během topného období se vypočítávají topné jednotky, nebo-li denostupně. Např. určitý byt, který má vnitřní teplotu 20oC, při venkovní teplotě 8oC a době měření 24 hod. t.j. jeden den, systém zaregistruje 12 denostupňů. Vraťme se ještě k názvu článku. Čtenář určitě pochopil, že text v názvu článku naznačuje dvě odpovědi. V prvé řadě poukazuje na skutečnost, že je zcela zbytečné a troufám si říci, že v mnoha případech zdraví škodlivé přetápění bytů. Zdravotní problémy mohou vznikat jak ze zvýšené teploty, tak i z trvalého proudění vzduchu, které vzniká doprovodnou činností a to nesmyslnou ztrátovou regulací teploty v bytě trvale pootevřeným oknem. Zde bych se chtěl zmínit o konkrétních zkušenostech, kdy nájemník tvrdil, že má rád v bytě čerstvý vzduch a i při velmi nízkých venkovních teplotách měl neustále pootevřené okno. Vnitřní teplota bytu i za tohoto stavu se pohybovala kolem 25oC. Dohodli jsme se na pokusu. Nájemník uzavřel všechny termostatické radiátorové ventily v bytě, samozřejmě uzavřel i okno a na elektronickém teploměru, který je součástí centralizovaného měřicího systému měření spotřeby tepla v bytech, instalovaného v domě, sledoval postupné snižování teploty v bytě. Součástí pokusu bylo i přiměřené oblečení, tedy ne jen trenýrky a tričko jak bývá často zvykem. Při teplotě blížící se k 20oC, kterou si pomocí ventilů nastavil, pak zjistil, že se mu lépe dýchá a celkově má lepší pocit tepelné pohody v bytě. Teplota v celém bytě se zrovnoměrnila a zmizelo proudění. Tento pokus potvrdil, že v přetápěných místnostech se často zaměňuje tzv. potřeba čerstvého vzduchu za potřebu chladnějšího vzduchu na dýchání a celkové žití v bytě, tedy tepelnou pohodu. To, že byty jsou v mnoha případech zbytečně přetápěny je přežívající skutečností.

Druhý význam textu názvu článku pak může také vyjadřovat fyziologickou reakci na finanční výsledek rozúčtované topné sezóny, případně na velikost doplatků za topení. V současné době, kdy se pro rozúčtování plateb používá paušálně velikost podlahové plochy bytu a uživatel tepla nemá k dispozici průběžné hodnoty vlastní spotřeby, může dojít skutečně k překvapení. Faktem je, že absencí měření a regulace v bytech, dochází k zasahování do práv nájemníků vnucováním služby kterou si nepřejí, např. chtějí-li menší teplotu v bytě a podle toho také menší platbu.

Pokud má uživatel v bytě instalovanou měřicí a regulační techniku a může si ovládat množství tepla do bytu, nemusí se žádných překvapení obávat. Zde bych chtěl zdůraznit zásadní podmínku, že instalovaná technika musí racionální chování uživatele přímočaře a srozumitelně promítat do velikosti jeho platby.

 

Měření v bytech

Ve většině domů jsou již instalovány bytové vodoměry na teplou, případně studenou vodu. Výrazné úspory ve spotřebě vody však bylo dosaženo až skutečně po instalaci těchto měřidel. Přičemž možnost regulace před a po instalaci se nijak nezměnila, tedy existovaly stejné vodovodní kohoutky. Ale co se vlastně stalo ? Instalací měřidel se zcela zásadně změnil přístup každého uživatele, neboť spotřeba ztratila anonymitu a každý si začal určovat svoji velikost platby dle svého vodoměru. Toho se dosáhlo právě měřením. Rovněž tak instalovaná měřicí technika pro měření spotřeby tepla v bytech potvrzuje změnu přístupu k spotřebě tepla v bytech. I v tomto případě se mění chování z anonymního odběratele na chování tzv. uživatele rodinného domku. Myslím, že je jasné co je tím míněno. U instalované regulační techniky je velmi důležité, zda regulační technika v bytech dokáže využívat přídavné tepelné zisky např. ze slunečního svitu, vaření, přítomnosti většího počtu osob a to tak, že automaticky snižuje množství tepla dodávaného radiátorem. Zde se velmi dobře osvědčují termostatické ventily v přívodu radiátoru, které mají tuto uvedenou vlastnost. V návaznosti, pak měřicí technika musí co nejobjektivněji měřit tepelný stav bytu a promítat to do velikosti platby.

Tím co bylo doposud řečeno jsme v podstatě definovali požadované vlastnosti měřicí a regulační techniky, konkrétně pro teplo v bytě. Se vzrůstajícími cenami za teplo se budou uživatelé snažit šetřit. Jinak řečeno teploty v bytech jednoho domu budou velmi různé. Uvedu příklad z letošní zimy. Na obytném domě v Brně na Bulharské ulici je nasazen centralizovaný systém měření spotřeby tepla v bytech MV1. Osvětou mezi všemi uživateli byla získána důvěra v instalovanou techniku a výsledkem jsou významné úspory tepla v celém objektu. Během sledovaného období bylo možné běžně zaznamenat rozdíly teplot mezi některými byty i 5oC a v případě neobsazených bytů kde byly uzavřeny radiátory, teplota zde neklesla pod 16oC.

 

Jak neplatit za souseda

Obecně vždy záleží na teplomilnosti každého uživatele a tento fakt musí instalovaná technika objektivně promítnout do platby konkrétního uživatele. Mezi byty bude docházet, ať chceme či nechceme k vzájemným tepelným tokům ve směru nižší teploty. Často se tento, zcela zákonitý jev, označuje krádež tepla. Nyní si řekněme jak se tento jev promítne do měření v jednotlivých bytech. Uvažujeme nejprve metodu měření na radiátorech (odpařovací nebo elektronické indikátory). Udržuje-li si soused nižší teplotu v bytě, začneme ho přes stěny vyhřívat. Pokud se nechceme smířit se sníženou teplotou ve svém bytě a chceme dosáhnout svého teplotního standardu, musí naše radiátory hřát o to více. Měřiče na radiátorech v našem bytě pak zaregistrují vyšší spotřebu, ačkoliv jsme užívali stejný tepelný komfort. Jinak řečeno zaplatíme za souseda.

Měřiče vycházející z denostupňové metody tyto uvedené nectnosti nemají. Metoda se také nazývá metodou měření tepelné pohody nebo také měření graddenů, jak je nazývána ve skandinávských státech odkud metoda pochází. Jak bude výše popsaná situace vypadat, použije-li se pro měření spotřeby tepla právě denostupňová metoda, která měří tepelnou pohodu v bytě? Připomeňme si, že technicky denostupňová metoda spočívá v tom, že se pomocí přesných elektronických teploměrů zapojených do centralizovaného měřicího systému celého domu, trvale měří vnitřní teploty bytů a současně se měří venkovní teplota. Trvale během topné sezóny se automaticky vyhodnocuje rozdíl vnitřní a venkovní teploty každého bytu a výsledkem jsou zaregistrované denostupně, přímo odvozené od užívané tepelné pohody bytu. Jejich velikost po skončené topné sezóně slouží k rozúčtování a rozdělení nákladů naměřených patním měřičem tepla. Je lhostejné zda tepelná pohoda v bytě byla dosažena tepelným tokem z radiátorů, přívodních trubek, stěnami či stropem. Vždy se jedná o teplo které musel někdo vyrobit a také je musí někdo zaplatit.

Velikost vnitřní teploty a průběžné množství denostupňů, sledovatelné na displeji v bytě na bytové měřicí jednotce, jsou tak jasným a přehledným ukazatelem užívaného tepla v bytě.

Není třeba používat diskutabilní zohledňovací koeficienty na polohu bytu, jako u radiátorové metody, které v mnoha případech devastují racionální chování uživatele.

Význam denostupňové metody je výrazný a nezastupitelný u domů s nízkými mezibytovými tepelným odpory, což je převážná většina domů stávající výstavby. V současné době také dochází k zateplování objektů formou instalování zateplení venkovních zdí. V takovém objektu musí následovat snížení potřebného tepelného příkonu do bytů, nejlépe snížením teploty otopné vody. Teplota radiátorů se pak již začíná blížit teplotě v bytě a měření na radiátorech již vůbec nelze z tohoto důvodu použít.

Je třeba dodat, že i v zateplených objektech zůstává potřeba co nejspravedlivějšího rozúčtování a šetření. Bude jen v nižší energetické a finanční hladině.

 
Způsob rozúčtování

Pro úplnost si ještě připomeňme jakým způsobem se provádí rozúčtování nákladů. Existuje vyhláška č.245/1995 Sb, která stanovuje pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody, včetně rozúčtování nákladů na objekty a mezi konečné uživatele. Vychází z toho, že u spotřeby vody nebo spotřeby tepla v bytech se vždy jedná o poměrové měření. Údaj patního měřidla vynásobený sazbou za příslušnou energii se rozdělí na tzv. základní složku a spotřební složku v určitém poměru, např. 30% a 70%. Velikost platby každého bytu se pak sestává ze základní složky platby a spotřební složky platby. Základní složka je odvozena z podlahové plochy bytu a je nezávislá na měření. Velikost spotřební složky je v přímém vztahu k naměřeným hodnotám příslušných měřičů, tedy spotřebě. Do spotřeby každého bytu jsou rovněž rozpočítány spotřeby společných prostor domu.

Metodika výpočtu stanovená vyhláškou je závazná pro rozúčtovací organizace a majitele objektu.