Denostupňová metoda měření spotřeby tepla v bytech

1. Úvod

K životní realitě prostředí ve kterém žijeme patří, že v létě se netopí a v zimě se naopak vytápět musí.Intenzita vytápění je nepřímo závislá na velikosti venkovní teploty a přímo závislá od požadované velikosti tepelného komfortu uvnitř budovy.

Spotřebované množství paliva na vytápění lze vyjádřit následujícím vztahem.

 

Q =  ( tint - text )   x   T x k          (1)

 

                        Q …  množství spotřebovaného paliva [J]

                        tint … vnitřní teplota v objektu  [oC]

                        text …venkovní teplota [oC]

                        T…   čas provozu vytápění[den]

                        K…   tepelná vodivost vytápěného objektu vzhledem k okolí

 

Tento vztah je srozumitelný a samozřejmě užívaný v praxi u každého uživatele individuálního vytápění, např. v rodinného domku, pro dosažení minimálních nákladů. Na zajištění požadované vnitřní teploty bytu, tedy i jednotlivých místností, mají dominantní vliv stavebně technické vlastnosti objektu a způsob chování uživatele ve vztahu k hospodaření s teplem.

 

2. Popis metody, technické prostředky

Z analogie výše uvedeného vztahu na situaci v bytových domech, vychází denostupňová metoda měření spotřeby tepla v jednotlivých bytech bytového domu. Metoda se také nazývá metodou měření tepelné pohody, nebo také jako metoda graddenová, jak je nazývána v skandinávských státech odkud pochází. Technicky se jedná o použití přesných elektronických teploměrů, které měří ve stanovených místech každého bytu vnitřní teplotu a současně se měří venkovní teplota. Vyhodnocovacími bytovými měřicími jednotkami (BMJ), které jsou součástí celého měřicího systému, se průběžně automaticky během celého topného období počítají ze vztahu (2) topné jednotky- denostupně. Pro potřebu racionálního chování uživatele se údaje o naměřených denostupních, vnitřní teplotě a venkovní teplotě zobrazují na displeji BMJ, umístěné v každém bytu.

 

                        DNS … topné jednotky - denostupně

                        tint …     průměrná vnitřní teplota bytu  [oC]

                        text …    venkovní teplota [oC]

                        T …        čas [den]

 

Naměřený počet denostupňů v každém bytu za celé topné období je měřítkem užívaného tepelného komfortu konkrétního bytu. Současně s velikostí podlahové plochy bytu je určující pro velikost platby za službu vytápění konkrétního bytu. Rozúčtování nákladů na jednotlivé byty vychází pouze z těchto objektivně zjištěných údajů, každému uživateli známých a srozumitelných. Rozdělovanou finanční částkou při rozúčtování je cena za službu vytápění fakturovaná dodavatelem tepla, která vychází z údaje patního měřidla objektu a sazby za GJ.

V míře velikosti zvolené, nebo také vůbec dosažitelné vnitřní teplotě bytu a to zejména u krajních, horních nebo dolních bytů, jsou automaticky promítnuty stavebně technické vlastnosti bytu a umístění bytu v domě. Tedy není třeba naměřené údaje upravovat žádnými korekčními koeficienty.

 Ostatně cílem určení a aplikace koeficientů u radiátorových metod indikace, je snížit rozdíly náměrů na stejnou úroveň střední teploty bytů, to znamená přiblížit výsledný rozpočet rozpočtu podle velikosti teploty v bytě, což metoda měření denostupňů měří přímo.

Uveďme si příklad pro pochopení výpočtu denostupňů a tedy teplotní náročnosti vytápění bytu.

 Jaká je teplotní náročnost na vytápění bytu na teplotu 20oC, při venkovní teplotě +12oC a při teplotě -12oC? Pro zjednodušení uvažujme tyto teploty konstantní během posuzované doby jednoho dne. Dosaďme si nyní do vzorce pro výpočet denostupňů.

 
DNS =   ( tint - text )   x   T          (2)
 

pro

             text = +12oC                   ( 20 - 12 )  x  1 =  8 DNS

             text = -12oC                   [ 20 -(-12)] x  1 = 32 DNS

 

Z výpočtů vyplývá, že pro dosažení stejné vnitřní teploty bytu při venkovní teplotě -12oC je třeba dodávat čtyřikrát větší tepelný výkon než při venkovní teplotě +12oC. Toto zjištění mohou plně potvrdit právě uživatelé individuálního vytápění. Měřicí systém v případě venkovní teploty +12oC zaregistruje 8 denostupňů a v případě venkovní teploty - 12oC zaregistruje 32 denostupňů. Právě v rozlišení tepelné náročnosti, při stejné vnitřní teplotě bytu a rozdílné venkovní teplotě je „síla“ a význam denostupňové metody.

Denostupňová metoda měření spotřeby tepla má nespornou výhodu v tom, že není citlivá na hydraulický stav otopného systému. Jinak řečeno i nekvalitně vyregulovaná, nebo nestabilní vytápěcí soustava nemá vliv na přesnost měření. Vazba mezi regulací, nejlépe pomocí termostatických ventilů a následným měřením je uskutečněna přes vzduch místností-neboli přes teplotu místností a přes myšlení uživatele vyjádřené nastavením termostatických ventilů.

 

3. Rozúčtování nákladů mezi konečné uživatele

Zařízení na principu denostupňové metody vyrábí a instaluje firma LOMEX BLANSKO, pod názvem „Centralizovaný měřicí systém MV1“ pro měření spotřeby tepla v bytech. Systém lze snadno rozšířit o měření studené a teplé vody v bytech – další informace viz internetová stránka www.lomex.cz. Naměřené údaje, potřebné pro rozúčtování, lze odečítat prostřednictvím pověřeného a zaškoleného pracovníka, např. předsedy samosprávy, z centrální jednotky systému. Údaje lze rovněž dálkově odečítat přes mobilní síť a následně provádět rozúčtování. Rozúčtovací program si lze stáhnout z firemní internetové stránky. Rozúčtování nákladů vychází z platné legislativy dané vyhláškou č. 372/2001 Sb. a z příslušných „Metodických pokynů“. Dle návodu provede rozúčtování pověřený pracovník buď sám, nebo údaje potřebné pro rozúčtování zašle do naší firmy.

 Provozní náklady u popsaného systému denostupňového měření jsou bezkonkurenčně minimální s porovnáním nákladů na odečty, případně výměny indikátorů, a  následným rozúčtováním u měření na radiátorech, vše modifikované trvalou inflací. Velikost nízkých provozních nákladů tak významně přispívá k úsporám a rychlé návratnosti investice.

 

4. Názor na moderní měření spotřeby tepla v bytech

  1. použitá metoda měření musí vycházet ze současných fyzikálních poznatků šíření tepla s minimem dosazovaných upravovacích činitelů

  2. musí mít důvěru uživatele v naměřené údaje s motivací k vlastním úsporným opatřením, měřené údaje musí být „čitelné“ laickému uživateli, nejen rozúčtovací firmě

  3. zařízení musí mít vysokou užitnou hodnotu, tj. přijatelné pořizovací náklady, nízké provozní náklady, rychlou investiční návratnost, spolehlivost, životnost, záruku min. 2 roky, servis atd.

  4. musí umožňovat vypínání registrace mimo topnou sezónu, nejlépe automaticky

  5. zařízení musí mít autodiagnostiku k odhalení nelegálních zásahů do měření a k identifikaci závady (se zápisem doby trvání závady)

  6. možnost centrálního odečtu bez vstupů do bytů (těžko lze v době rozvoje komunikace akceptovat pochůzkový sběr měřených údajů)

  7. možnost provedení pracovního rozúčtování během topné sezóny – podklady pro opatření k snížení nákladů

 5. Závěr

Současné možnosti výpočetní a komunikační techniky umožňují realizovat metody a principy, které v době zavádění měření v západoevropských zemích nebyly uskutečnitelné. Vzniklé návazné evropské normy EN834 a EN835 poplatné tehdejší úrovni znalostí jsou zastaralé a je třeba inovovat, případně musí vzniknout normy nové, respektující současnou úroveň technických znalostí.