Chytrou technikou na menší platby za teplo

Ing. Miroslav Los  Lomex Blansko Čapkova 22    info@lomex.cz

 (noviny Monitor, nezávislý čtrnáctideník Blanenska 20/2004)

Legislativní opatření vyplývající ze zákona o hospodaření energií č.406/2000 a stanovené vyhláškou č.152/2001, ukládá povinnost instalace termostatických ventilů na radiátorech u konečných uživatelů tepla v bytových domech. Funkce termostatických ventilů spočívá v udržování nastavené teploty v místnosti. Ta však může být požadována u konkrétních uživatelů různá. Obecně náklady na topení se zvyšují s klesající venkovní teplotou a současně také rostou s vyšší teplotou uvnitř budovy. Skutečnosti známé, téměř každému srozumitelné, především majitelům rodinných domkům, kde spotřeba tepla na vytápění je přesně zaregistrována přes měřič plynu, případně elektřiny. Poněkud jiná je situace v bytových domech, kde působí přestupy tepla přes sousední stěny jednotlivých bytů. Následně určit správný podíl platby konkrétního bytu za teplo je poměrně obtížná úloha. Že jde o nezanedbatelný jev přestupů tepla, je zřejmé z teploty společných prostor a chodeb, kde nejsou radiátory a přitom je zde teplota jen cca o 4°C nižší než v bytech s radiátory. Obdobně působí teplo při uzavíraném radiátoru v bytě a to přestupem tepla  např. od souseda. Množství takto dodávaného tepla může být dominantní, např. u vnitřních bytů, oproti teplu dodávaného z vlastních radiátorů. U metody měření tepla realizované měřiči na radiátorech, ať se jedná o odpařovací nebo elektronické, nelze tyto vlivy podchytit a zaregistrovat. Výsledkem popsané situace mohou být nevěrohodné naměřené údaje vstupující do rozúčtování a následně k dochází k všeobecnému zpochybňování měření jako takového.

 Existují však již moderní měřiče využívající tzv. denostupňovou metodu měření spotřeby tepla v bytech, neboli měření tepelné pohody bytu, kde k takovému stavu nemůže dojít. Jde o aplikaci metody měření spotřeby tepla v bytech, která respektuje fyzikální principy šíření tepla v bytových domech. Tato metoda měření, jako jediná řeší problematiku krajních a středových bytů tak, že krajní byty, nedoplácejí na svoji polohu vyšší platbou. Princip činnosti měření spotřeby tepla spočívá v trvalém měření průměrné teploty bytu a v současném měření venkovní teploty. Z rozdílu těchto teplot se počítají po celou dobu topného období topné jednotky tzv. denostupně. Počet zaregistrovaných denostupňů je měřítkem spotřebovaného tepla v bytě.

Prakticky to znamená, že ten uživatel bytu, který si pomocí termostatických ventilů nebo kohoutů na radiátorech nastaví a udržuje nižší průměrnou teplotu, bude mít méně zaregistrovaných denostupňů, tudíž po rozúčtování menší platbu. Platí, že snížení teploty o 1°C znamená snížení nákladů o cca 6 %.

Metoda nepoužívá žádné upravující koeficienty, neboť míra dosažené a nastavené teploty charakterizuje skutečný tepelný komfort za který uživatel bude platit. To je také smyslem a předmětem služby dodávky tepla koncovým uživatelům - zajištění odpovídajícího tepelného komfortu a je spravedlivé aby uživatel platil za výsledek této služby.

Pokud dojde jen k instalaci termostatických ventilů a není v bytech zavedeno měření tepla, chybí motiv k úspornému chování a k rychlé návratnosti investice vložené do termostatických ventilů.

Měření tepla v bytech má však také sociální rozměr. Pokud se teplo v bytech neměří a velikost platby se rozděluje paušálně jen podle podlahové plochy, dochází k tomu, že úsporně se chovající uživatel, motivovaný např. svojí nižší finanční a situací, doplácí na nehospodárně se chovajícího uživatele, který nemá životní potřebu úsporného chování. Lze říci, že instalovaná regulace a měření tepla jsou nástroje v rukou uživatelů a záleží jen na nich, zda je využijí ke svému prospěchu.

Neustálá diskuze o významu instalace termostatických ventilů a měření, nedůvěryhodné informace z různých projektů v ČR, vyústila v rozhodnutí ověření funkčnosti na reálném bytovém domu.

Cílem projektu bylo objektivně zhodnotit vliv instalace termostatických ventilů a měření spotřeby tepla v bytech na celkové úspory tepla na objektu.

Jednalo se o bytový dům Blansko, Bezručova 7, s 36 byty (9 bytů dvoupokojových a 27 bytů třípokojových) s dálkovým vytápěním přes obslužnou objektovou předávací stanici, umístěnou ve sklepě objektu. Ve výchozím stavu v bytech byly jen klasické regulační kohouty na radiátorech a v bytech nebylo žádné měření spotřeby tepla.

Regulace v bytech byla dle projektu realizována standardními termostatickými ventily s příslušným hydraulickým vyvážením celé topné soustavy.

Pro měření spotřeby tepla byl instalován Centralizovaný měřicí systém MV1, standardně nasazovaný na objektech v ČR (www.lomex.cz), jehož základní vlastností je, že měření spotřeby tepla v bytech se uskutečňuje pomocí metody měření tepelné pohody bytu - denostupňová metoda. Hodnotící funkce spotřeby tepla je odvozena z rozdílu vnitřní a venkovní teploty pro každý sledovaný byt. Centralizovaný měřicí systém umožňuje provádění odečtů bez vstupů do bytů a poskytuje samosprávě bytového domu aktuální informace o probíhajícím měření.

Projekt se uskutečnil v roce 2003.Termostatické ventily byly v bytech instalovány v závěru roku 2002, tudíž celé sledované období roku 2003 již byly v činnosti. Měřicí systém byl instalován ke konci ledna roku 2003, do činnosti byl uveden v počátku měsíce února. Během února, kdy se uživatelé seznamovali s ovládáním termostatických ventilů v návaznosti na měření, se vliv úspor ještě neprojevil. Po provedené osvětě mezi všemi uživateli, o smyslu a používání regulace a měření, se vliv instalace regulace a měření v druhé části topné sezóny roku 2003 již významně projevil.

Jelikož byly k dispozici podrobné záznamy spotřeby tepla na objektu z předchozích roků, bylo možné provést  srovnání vlivu instalovaných opatření a vyhodnotit výsledky.

V přiložené tabulce jsou záznamy průměrných venkovních teplot a náměry spotřeb tepla patním měřidlem. Rok 2003 byl dle měření Českého hydrometeorologického ústavu oproti roku 2002 cca o 2% náročnější na vytápění.

Srovnáním celkové spotřeby tepla na objektu za rok 2003 a 2002 vychází úspora cca 12,8 % (cca 45000 Kč/rok). Do těchto úspor prakticky nezasáhnul na vytápění nejnáročnější měsíc v každém roce a to měsíc leden a rovněž měsíc únor. Odečty z tzv. centrální jednotky může provádět člen samosprávy, rovněž tak rozúčtování nákladů, a to pomocí, na legislativu navázaného rozúčtovacího programu, volně přístupného na internetové stránce montážní a dodavatelské firmy. Takto lze do budoucna zcela eliminovat provozní náklady za platby odečítací a rozúčtovaní firmě. Rovněž tak není třeba pro pokračující měření v následném roce žádný měřicí element vyměňovat či doplňovat. To vše zrychluje návratnost investice.

Měřicí systém umožňuje každému uživateli sledovat na displeji ve svém bytě průběh registrace topných jednotek ve vztahu k nastavené teplotě bytu, ze které se pak přímo odvíjí platba. Dle slov uživatelů je to významný motivační moment, který vede každého uživatele k úspornému chování. Princip měření vylučuje nulový náměr, tudíž při rozúčtování se volí základní složka zcela minimální a preferuje se tak měření vyjádřené velikostí spotřební složky vycházející z naměřených údajů.

Členskou schůzí Společenství vlastníků domu byla odsouhlasena velikost základní složky pro rozúčtování o velikosti 8%. Během měření nevznikl žádný spor o nadměrné větrání či jiné neekonomické chování, které by poškozovalo sousední nebo jiné uživatele v domě.

Měřiče s denostupňovou metodou se celorepublikově nasazují, konkrétně např. v Praze a okolí a také v Blansku, kde jsou instalovány na šesti bytových domech. Odborný popis metody měření, včetně způsobu provádění rozúčtování přesahuje rámec tohoto článku a více se lze dozvědět na již uvedené internetové stránce.

Informace o popisovaném projektu lze získat, případně dohodnout exkurzi u vedoucího samosprávy Společenství vlastníků domu.